Jaromir Nohavica - Sako ze sametu

Mám sako ze sametu, už z něho nevymetu prach.
Po kapsách zátky piva, to když jsem ještě míval strach.
Občas nás nechali i zahrát a my na klopě placku
„Havel na hrad“, na duši zbyly šmouhy
a skončil ten náš dlouhý tah.
Míjejí nás dni po dni a já jdu po národní,
nic se neděje.
Nahlížím do laterny, jestli tam Jirka Černý zase je,
a nikde nikdo z těch co byli tam pod Václavem v oné chvíli,
kdy Václav přilbici ztrhl z čela a na náměstí zněla píseň, že krásně je.
Říkali z televize, že přišel velké krize den.
Jakápak sakra krize, to tu jde jen o peníze všem?
Kde se ztratila slova o naději, o tom, že zázraky se dějí, když člověk chce
a prachy přijdou potom a život není o tom jen.
Za rukáv tma mě tahá, jdu od nádraží Praha střed,
s nákupem za pár kaček, silonový sáček a v něm pár propriet.
Ve flaškách a že jich tu bylo, se všechno víno proměnilo, ve vodu
a na Letenské pláni chystají staří páni slet.
Mám sako ze sametu, už z něho nevymetu prach.....